Jak to vlastně začalo?

Cestovatelská anamnéza - jeden super job v Rakousku, teploty 39, suchý kašel a já jako hromádka neštěstí, která se nemohla posbírat ani k jídlu.

Naposledy mi bylo takhle mizerně asi na gymplu. Jo, už jsem z něho dávno pryč.

Po dvou dnech utrpení a všudypřítomné informaci o koronaviru jsem byla donucena zavolat na hygienu. Chvilku to trvá, než se dovoláte, ale dovoláte se. Na drátě paní s medovým hlasem: "Jak vám mohu pomoci?" Měla jsem připravený působivý monolog, takže jsem paní usnadnila práci. Výsledek? "Zavolejte svému praktickému lékaři (o víkendu to lze těžko) a hlavně nikam nechoďte. Doporučuji vám karanténu na 14 dní."

Po víkendu tedy volám svému praktickému lékaři. Ten má dovolenou, takže jsem převelena jinam. Je mi stále mizerně a tak, i když bytostně nerada volám a už vůbec nerada něco po někom chci a trochu se cítím možná i trapně, že bych snad měla mít něco jako koronavirus, volám.

Jsem mile překvapena. Na drátě je mladý hlas, který, byť mě slyší poprvé, se mnou na drátě stráví téměř půl hodiny a zjistí ode mě i to, o čem jsem před tím neměla ani tucha. Asi to byl dříve detektiv. Nebo pracoval u zásahovky, neboť jedná na lékaře dost pružně. Seznámí mě s postupem a taky s informací, že mě průběžně bude informovat.

Dozvídám se tak průběžně, že volal na hygienu, kam se nedovolal, volal tak na hygienu jinou, která mi není místně příslušná, ale očividně má méně horkou linku. Tam se dovolal a po konzultaci volá 112. Je instruován, aby popsal můj případ a zapsal mě do jakési tabulky, podle níž se jezdí pacienti testovat.

Se vším jsem obeznámena, mám si dát koňskou dávku léků proti teplotě. Ne nadarmo jsem před lety dělala reklamu na Paralen - žádný doma nemám, ale rodina je zásobena, takže i přes své přesvědčení plním pokyn, jdu spát a nechávám si telefon u hlavy. Budou volat.